Řekněte ne lžím a naslouchejte svému koni

Překládáme pro Vás přátelé z našeho pohledu další velmi zajímavý článek. Autorka se v něm zabývá nepřesnými interpretacemi faktů, které pak následně uškodí nejvíce majiteli a jeho koni. Nabádá nás, abychom slepě nevěřili a používali vlastní rozum. Pro dobro koně i naše. Věříme, že pro nás všechny je to zajímavý soubor písmenek k zamyšlení.

Nejedná se však o úmyslné lži v pravém slova smyslu, ale spíš o falešně a nepřesné interpretace faktů, které jsou mnohými přijímány za skutečné pravdivé. Pokud jste svědomitý majitel koně, obzvláště takový, který má tlustšího koně, pravděpodobně jste zahlcen nejen množstvím informací, které vás bombardují den za dnem, ale zvláště pak množstvím protichůdných informací. Nemluvě o informacích, které jsou v rozporu se zdravým  selským rozumem.

Někdy mívám pocit, že žiji v Twilight Zone. Když jsem byla mladá neměli koně Cushingův syndrom, nebyli rezistentní na inzulín, nebyli chromí, odčervovali se jednou za rok, v zimě chodili naboso a zdálo se, že jsou šťastní – což se také potvrzovalo, protože žili dlouhý plnohodnotný život. A mnoho z nich žilo pouze na pastvině. Kůň, který mě nosil při mých prvních lekcích jízd na koni, byl starý 28 let. Dalším poníkem, kterého stáj používala byl energický a dobře vypadající koník, kterému táhlo na 40! Rozhodování o krmení bylo snadné. Seno, kukuřice, oves, mrkev a řepa.

Jízda na koni i výcvik byl poměrně jednoduchý a přímočarý – a tak tomu bylo po tisíce let. V letech 1991, kdy jsem odešla z Massachusetts a odstěhovala se na Západ, se však věci výrazně změnily. Najednou se zdá, že je třeba mít titul PhD, abyste mohli mít koně. Tráva je jed a chromí koně jsou dnes standardem! Pokud i vám se zdá tato situace  frustrující, doufám, že tento článek vám objasní, proč.

Uvědomuji si, že dnes máme přístup k téměř neomezeným informacím pomocí internetu – píší je tisíce nebo dokonce stovky tisíc lidí – odborníků či laiků. Nemyslím si však, že budete jen slepě věřit tomu, co tu říkám. V co ovšem věřím, je logika toho, co musím říct, protože díky logickému uvažování člověk přemýšlí a to vám pomůže lépe  interpretovat fakta – tak, aby byla prospěšná pro vás i vašeho koně.

Tráva je jed – musíte svého koně držet na uzdě / nebo kůň musí nosit náhubek.

Vždycky jsem léčila koně postižené laminitidou a chronickým schvácením na pastvině. Zkušenost dokazuje, že pokud kůň pro jídlo musí pracovat (zasloužit si ho)  a má omezenou krmnou dávku, která je  mu denně podávána,  je zdravý a šťastný – takovýto management koně je pak pro majitele mnohem levnější, takže v podstatě je šťastný nejen kůň, ale i jeho majitel.

Moje teorie vznikla v roce 2007, když mi jeden z mých klientů volal, aby mi oznámil, že jeden z jeho koní se schvátil. Několik měsíců jsem již majitele koně upozorňovala, aby ho nepřekrmoval. Věděla jsem, že majitel zkrátka nedokáže koni ubrat dávky, takže jsem doporučila, aby koně okamžitě odstavil na pastvinu. Trošku více ušlapanou a vypasenou. Mé instrukce tedy zněly: dát koně na pastvinu a nedávat mu jinou potravu. Dle mé teorie musí kůň více pracovat, aby si zasloužil extra příděl. Při pobytu na vypasené pastvině se kůň bude muset snažit opatřit si jídlo, čímž se bude neustále hýbat s cílem získat dostatek jídla k životu. Neustálý pohyb je pro koně dobrý, protože spaluje kalorie. A zde máme skutečné tajemství toho, proč koně mohou být na trávě. Je to kontrolovaná spotřeba kalorií. Není to o sacharidech, ale spíše o kaloriích a rychlosti jejich spotřeby.

Přála bych si, abych z této akce pořídila fotografie! Po 3 týdnech na pastvě kůň vypadal báječné a cítil se jako dostihový kůň. Tryskal, vzpínal se, poskakoval, no zkrátka myslel, že je král světa. Nebyl chromý, byl úplně zdravý. Asi nejvíce šokující byla skutečnost, že jeho konvexní chodidla se prakticky přes noc stala konkávními.

O rok později jsem úspěšně zopakovala to, čemu říkám Léčba trávou (angl. Grass Cure) s Tennessíjským mimochodníkem. Fungovalo to úplně stejně. Kůň se stal během 6 týdnů nejezditelným – nemohl chodit. Bohužel, majitel nevěřil tomu, že se kůň na pastvě vyléčí a nenechal tam koně po celou dobu, takže se vracela do stáje, kde ji krmil senem s příliš vysokým obsahem cukru. A kůň kulhal ještě víc. Nakonec jsem se na to nemohla dívat a majitele jsem jako klienta poslala k vodě, protože se nedržel mých doporučení. Za rok jsem se dozvěděla, že kůň uhynul.

Ve stejném roce jsem dostala do péče schváceného Araba, který se schvátil o rok dříve. Přišel ke mně v zimě, okamžitě putoval na pastvinu – na stejnou pastvinu, na které se loni schvátil. Rozdíl? Pastvina byla přes zimu vypasená, takže Arab k sobě dostal ještě jednoho koně, aby udržovali pastvinu vypasenou a tráva nemohla narůstat. Předchozí rok byl kůň také zaveden na stejnou pastvinu, jen s tím rozdílem, že tráva tu předtím byla bujná a nebyla dostatečně krátká. U koní, co rychle přibírají na váze, je třeba omezit délku trávy. Pastvina se tedy předtím než na ni umístili koně – nesekala a to byla ta chyba. Tento rok jsem také přemluvila svou další klientku, aby své stádo 10 Peruánských Paso přesunula ze stájí na pastvinu, kde jsou v naprostém pořádku.

Níže je fotografie mého aktuálního pacienta. Všimněte si, že je na trávě, jejíž plocha je příliš velká a proto musí nosit náhubek. (Sice od schvácení zhubla, ale stále ještě má na sobě dost tuku.) Má pod sebou mladé hříbě, které ji ještě potřebuje. Schvátila se na podzim loňského roku a byla tak chromá, že se majitelka rozhodovala, že ji nechá utratit.

Všimněte si, že je na trávě, jejíž plocha je příliš velká a proto musí nosit  náhubek. (Sice od schvácení zhubla, ale stále ještě má na sobě dost tuku.)

Všimněte si, že je na trávě, jejíž plocha je příliš velká a proto musí nosit náhubek. (Sice od schvácení zhubla, ale stále ještě má na sobě dost tuku.)

Přítel majitelky se zúčastnil jednoho z mých kurzů a prosil ji, aby mně kontaktovala. Moje první návštěva byla 19. června 2013 – to byla kobylka v tak špatném stavu, že se majitelka rozhodovala, zda ji má nechat utratit. Až budu mít čas, určitě vytvořím případovou studii, která bude dostupná na mých webových stránkách. [Aktualizace: vrátila  jsem se na ranč 19. července 2014 a upravila kobylce kopyta - Video si můžete prohlédnout zde.]

Celkem jsem měla v tomto roce 18 klientských koní a všichni byli úspěšně převedeni do režimu 24/7.

Požadavky na bezpečný přechod, jsou následující:
Tráva musí být krátká – buď zimní pastva nebo předsekat oblast, kde musí být cca 1 akr na koně (přinejmenším na začátku). Koně musí být venku na pastvě 24/7, aniž by měli přístup k senu (přinejmenším na začátku). Poté, co jsou koně vypuštěni na takto ošetřenou pastvinu (většina) začne hubnout. Když se přiblíží jejich optimální hmotnosti, pastvina se může zvětšit nebo se může přidat doplňkové seno. Ne přejít jen na seno, pouze párkrát denně příděly sena. Nedávno jsem četla, že zpomalení míry spotřeby krmiva u koně může zabránit nebo zmírnit inzulínovou rezistenci (článek zde). A také jsem četla, že nadváha způsobuje inzulínovou rezistenci. To potvrdil i jeden můj klient, který musel  poslat svou klisnu na operaci zraku. Na klinice kobylku testovali na inzulinovou  rezistenci (dále jen IR) a byla pozitivní. Byla tlustá, ale můj klient si to odmítal v té době připustit. Na klinice trochu zhubla (ale stále nebyla hubená). Když provedli testy znovu, byly hodnoty IR mnohem lepší.

Takže tráva není sama o sobě jedovatá, ale pastva koně musí být řízena.
Už slyším některé z vás říkat „že dlouhá tráva má méně cukru, a je bezpečnější než kratší tráva.“ Ano, četla jsem to taky. Nicméně, toto je místo, kde se věda liší od logiky. Co však lidé zapomínají vzít v úvahu, je, že velikost vzorku je stejná. Takže v podstatě zjednodušeně řečeno – jeden palec nízká tráva má více cukru než 1 palec vyšší trávy. Podívejte se na to teď logicky. 20 palců vysoké trávy má mnohem více cukru (a kalorií) než 1 palec krátké trávy. Tak jednoduché a přesto se zdá, že to nikoho nenapadlo. Když je tráva krátká, musí kůň doslova učinit nespočet malých kousnutí celý den, aby získal dostatek potravin k životu (čímž se spotřebovává energie a kalorie). Když je tráva delší, kůň se může velice lehce přecpávat.

Je normální, že váš kůň bude kulhat pokud mu sundáte podkovy.
Není to pravda! Je to tak prosté a jednoduché. Koním, kterým se sundají podkovy se musí udělat minimální nebo žádná úprava kopyt. Maximálně doupravit tvar rozpěrek. Pokud je to takto provedeno, je nepravděpodobné, že by kůň cítil při přechodu naboso nějakou bolest. (Podrobnosti o tom, jak se bezpečně přejít z podkov naboso).

Problém je v tom, že se tato lež stala uznávaným faktem. Majitelé důvěřují „profesionálům“, trpí se svými koňmi, ale je jim opakovaně zdůrazňováno, že to je pro dobro koně a že je to normální. Lidská touha, že věci se musí okamžitě měnit, nebo musí být bezprostředně upravovány, je omyl. Lidé, jejichž děti dostanou rovnátka také neočekávají, že se zuby jejich ratolestí narovnají za jeden den – proč to ale očekáváme od kopyt našich koní? Pokud sejmeme koni podkovy, je to jako bychom člověku sejmuli sádru z nohy, kterou tam měl po několik let! Noha nebude nikdy stejně silná, když se odstraní sádra! Bude potřebovat čas. Zrovna tak nejsou silné a připravené ani struktury uvnitř nohy koně. „Období přechodu“ by mělo tedy začít tím, že se odstraní podkova. To je jeden krok přechodu. Nechte koni čas. Následuje další krok, mírná úprava kopyt, ta by měla přijít až o několik týdnů později – a ještě by se neměla pokoušet upravit vše naráz – jen pouze lehce doupravovat.

Rychlost bez pomalé možnosti adaptace – to je jeden z hlavních důvodů, proč podkování koně nemohou chodit naboso. A oprávněně. Smutnou částí celého příběhu je, že zastánci metody naboso vehementně kritizují podkováře za to, že po jejich zákrocích koně chromnou, ale v podstatě když oni dělají totéž, je to v pořádku. Vidí tu tedy ještě někdo problém?

Je normální, že váš kůň potřebuje boty, pokud není na trávě nebo měkkém povrchu.
Opět lež, která se stala faktem. Je opět vystavěna na pokrytectví zastánců metody naboso. Ti kritizují kováře a veterináře, protože ti říkají, že „někteří koně prostě nemohou chodit naboso“. Přesto, když vám zastánce metody naboso tvrdí, že váš kůň potřebuje boty, jak argumentuje? „Někteří koně prostě nemohou chodit úplně naboso“. Nebo vám vyjmenují všechny „problémy“, které váš kůň má – kromě jedné – špatná úprava kopyt! Pokud váš kůň potřebuje boty, aby nekulhal na tvrdším povrchu, pak zkuste 8 týdnů  neupravovat kopyta. Poté se podívejte, jak chodí přes štěrk. A vsadím se, že uvidíte velké zlepšení.

Porovnejte nohy na následujících fotografiích. Obě patří vytrvalostním koním.Jeden musí nosit boty, druhý ne. Vidíte, proč jeden může jít 25 mil klusem po veškerém možným terénu 3,5 hodiny, a druhý potřebuje boty? Který z nich opravdu vypadá zdravě? (Tip noha zdravému vytrvalostního koně je vpravo).

Porovnejte kopyta na následujících fotografiích. Obě patří vytrvalostním koním. Jeden z nich musí nosit boty, druhý ne. Vidíte, proč jeden může jet 25 mil klusem po jakémkoliv terénu zatímco ten druhý potřebuje boty? Které kopyto opravdu vypadá zdravě? (Tip noha zdravého vytrvalostního koně je vpravo).

Váš kůň potřebuje pravidelnou úpravu kopyt – nepravidelné ošetření kopyt bude mít na jeho kopyta katastrofální následky, ale je to vaše volba – to obvykle uslyšíte, pokud se rozhodnete přeskočit pravidelnou úpravu kopyt.
Je to zcela nepravdivé. Další lež jako samozřejmost. Mám koně, jejichž kopyta nebyla upravována přes rok a někteří byli trimováni jen jednou do roka. Jejich nohy vypadají v pořádku, není co krátit a jsou zdravé. Nemají žádnou odumřelou rohovinu a nejsou chromí, nemají ani přerostlou rohovinu atd. Na mých webových stránkách mám článek o případové studii (Samotrimovací experiment). Ten ukazuje, jak se kopyto jednoho z mých koní zlepšilo, aniž by bylo upravováno 11 měsíců. Jo, a plemeno koně je Anglický plnokrevník – víte, ti, co se bez pravidelných úprav nohou přeci neobejdou.

Bosá kopyta by měla vypadat jako kopyta mustangů.
Lidé vám ukáží fotky nohou dlouho mrtvého kopyta mustanga, které někdo kdesi nalezl. Nikdo vám už ale nezaručí, že se dochovaly v původním stavu, když kůň zemřel. To je celý klíč. Pokud se to samé stane člověku a někdo vás najde v poušti, myslíte si, že vaše noha bude vypadat stejně jako když jste byl naživu? Neměli bychom tedy srovnávat kopyta našich koní s kopyty divokých koní. Ne proto, že kopyta našich koní nejsou dostatečně silná a pevná, ale proto, že naši koně nežijí životním stylem koní divokých. Je to jednoduché. Níže je fotografie australských domorodců. Jsou naboso, a mohou tak jít přes jakýkoli terén. Mé nohy jsou stejné – stejné kosti, maso, stejné krevní cévy, atd, ale já nemám životní styl australského domorodce, takže nemohu chodit naboso přes jakýkoli terén.

Australští domorodci nepotřebují žádné boty.

Australští domorodci nepotřebují žádné boty.

Teď jistě přemýšlíte, jak to, co jsem řekla, souvisí s vaším koněm. Připustila jsem, že nemám domorodé nohy, ale mohly by mé nohy více odpovídat nohám domorodců, kdybych si uřezala kus chodidla? Mohla bych pak chodit pěšky v jakémkoliv terénu? Už ta samotná myšlenka je směšná. Samozřejmě, že ne! Byla bych šťastná, kdybych pak mohla chodit po tom nejměkčím koberci. Asi bych se možná i plazila. A právě k tomuto lze přirovnat pravidelnou úpravu kopyt našich koní. Odřezáváme jim v podstatě spodní části chodila, ve snaze aby se jeho kopyto co nejvíce přiblížilo dokonalému kopytu Mustanga. Opravdu to děláme správně? Mustang má silná a zdravá kopyta, ale nikdo mu je neupravuje. Kopyta Mustangů jsou zhutnělá a tvrdá. Jen míle a míle pohybu v drsné krajině formují kopyta mustangů. Ale ne všichni divocí koně jsou mustangové, kteří žijí v drsném terénu.

Níže je fotografie předních kopyt divokého koně Abaco z Baham. Pravděpodobně vypadá mnohem známější, ne? Životní prostředí určuje, jaký typ kopyta kůň bude mít. Koně se adaptují na oblasti, ve kterých žijí. Žádný mustang nebude mít klasické "kopyto divokého koně modelu", pokud jej přestěhujete na Bahamy nebo do Mongolska Kopyto vašeho koně odpovídá prostředí, ve kterém žije.

Zde je fotografie předních kopyt divokého koně Abaco z Baham. Pravděpodobně vypadá mnohem známější, ne? Životní prostředí určuje, jaký typ kopyta kůň bude mít. Koně se adaptují na oblasti, ve kterých žijí. Žádný mustang nebude mít klasické „kopyto divokého koně modelu“, pokud jej přestěhujete na Bahamy nebo do Mongolska Kopyto vašeho koně odpovídá vždy prostředí, ve kterém žije.

Úprava kopyt není jejich uzdravování a hojení. Odstraňování přebytečné rohoviny nedělá kopyto silnějším. Svaly, kosti a kopyta sílí s jejich používáním. Úprava kopyt do specifického tvaru, aby byla „přirozená“ – co je na tomto konceptu špatně? Koně, kteří kulhají, nemají silnější kopyta, i když jim je pravidelně upravujeme. Seříznete-li patky příliš, kůň bude chodit po špičkách, což je mimochodem primární příčina navikulárního syndromu.

Ve volné přírodě upravuje nohy koní zem (povrch). Kontakt se zemí jim dodává sílu. Zamyslete se nad zemí alespoň na minutu. Copak si je země vědoma, že upravuje kopyta každého koně, který se po ní dostatečně dlouho prochází? Znamená to, že snad detailně zkoumá úhly kopyt koní a podle toho je upravuje? Znamená to snad, že se země ohání podkovářským nožem? Ne. Povrch země je pasivní. Stejně jako váš pes nebo kočka i vy můžete chodit po zemi bez toho, aby vám zbytečně odírala kůži na krev. Takže zrovna tak může i váš kůň. Kopyta koní jsou mnohem větší než plocha lidských nohou! Fotografie kopyt koně, který se účastnil vytrvalostní jízdy byla pořízena jen několik dní poté, co překonal 25 mil drsné krajiny. Vypadá to snad, že mu kopyta během této cesty někdo detailně upravoval? Ne. Aby bylo jeho kopyto zdravé musel ujet 1000 mil za několik hodin.V případě, že by koně pravidelně pracovali podobně tvrdě, pak by 100 % žádný z nich  nepotřeboval nějaké časté úpravy kopyt.

Chcete-li si přečíst nějaký poučný materiál o kopytech divokých koní klikněte na odkaz: https://www.thehorse.com/articles/28325/foot-type-and-laminitis-incidence-in-feral-horses
Chcete-li znát základní pravidla pro uchování zdravého koně, klikněte na odkaz: https://www.naturalhorseworld.com/Fivekeys.htm

Podle článku Maureene Tiernové
https://www.barefoottrimming.com

Maureen Tiernová

Maureene Tiernová

Maureene Tieneyová
Je milovnicí koní od svého narození. Kopytářkou se stala v roce 2001. Začala pracovat s plnokrevníky, když jí bylo 16 let. Trenérskou licenci získala ve 25 letech. Byla majitelkou a trenérkou dostihových koní a také průvodcem při vytrvalostních jízdách v Missouri. V roce 2005 založila společnost, která se zabývá záchranou koní a je nezisková. Neustále se snaží zlepšovat životní styl koní a jejím nejnovějším projektem je Experiment s dostihovými koňmi (www.theracehorseexperiment.com) Mimo to se aktivně zabývá publikováním na svém webu a vydala také knihu Přirozená úprava bosých kopyt: Metoda schválená kopyty (Natural Barefoot Trimming: The Hoof Guided Method)