Boj s „nemocí bílé čáry“

Slavný kovář Burney Chapman již dávno zdůrazňoval význam léčby tzv. nemoci bílé čáry s přihlédnutím na celkový stav kopyta, spíše než na kladení důrazu pouze na samotnou patologii onemocnění (či poškození). Název „nemoc bílé čáry“ je sice dost zažitý, ale poněkud zavádějící. Postižená je totiž v první řadě kopytní stěna (konkrétně vnitřní nepigmentovaná část cohranné vrstvy), bílá čára (rohové lístky spojovací vrstvy kopytní stěny) bývá postižená až v pokročilém stádiu.

white-line-diseaseCo je „nemoc bílé čáry“?
Nemoc bílé čáry je v podstatě rozklad keratinu, který je charakterizován rozvolněním spojení v hraniční oblasti mezi nepigmentovanou vnitřní vrstvou a pigmentovanou střední vrstvou kopytní stěny. Vzniklá štěrbina poskytuje výborné životní podmínky (tma, nedostatek kyslíku, vlhko, rozpadlá tkáň = živiny) některým baktériím a plísním z vnějšího prostředí, které ji osídlí, „požírají“ a způsobí poškození různého stupně závažnosti, rozsahu a lokalizace. Na požírání tkáně se podílí také plíseň stratum medium – která doslova rozežírá membránu odpovědnou za ochranu citlivých částí kopytní stěny. Konečným výsledkem je vniknutí vzduchu a nečistot do míst, kde by být neměly. V pokročilých stádiích nemoci kopyto při poklepání vydává dutý zvuk, což je i důvodem, proč se se této nemoci někdy mezi kováři říká „syndrom prázného kopyta“.

Při komplexním managementu léčebného procesu tohoto onemocnění jsou důležité tři faktory: péče o kopyto, správná a vyvážená krmná dávka a životní prostředí. Ignorování některého z těchto tří faktorů může způsobit, že se nemoc potáhne dlouho anebo se bude opakovaně vracet. Může také dojít k totálnímu zničení stěny kopyta, takže koně již nebude možné pracovně využívat ani z 50 %.

Péče o kopyta
Veterinář a podkovář by měli být tým, v tomto článku nastíníme pouze obecné rady, ale u každého koně je to samozřejmě individuální.

Postižená oblast kopyta musí být otevřena a vysušena – například oxidem chloričitým či desinfekčním sprejem s obsahem hořce fialového. Stupeň poškození se projeví na kvalitě kopytní stěny.

Nemoc vyžaduje pravidelnou péči  o kopyta a jejich dezinfekci, aby nedošlo k poškození zdravé tkáně nebo vytvoření dalších škod na stěnách kopyta. Kovář by se měl ujistit, že nemocné kopyto i tak umožňuje koni nést jeho váhu pohodlně. Léčba je zaměřena na zabíjení plísňových spór spíše než na poničení citlivé tkáně, proto se nedoporučuje máčet celé kopyto v dezinfekčním přípravku, jak se někdy doporučuje. Chemikálie navíc zpomalují celkový proces hojení, ale jsou bohužel nutné.

Tým veterinář-podkovář by měl koni poskytnout podporu kopyta pomocí speciálních podkov, botiček na kopyta či lamelových klínů, aby zřídil dobrou nosnou základnu a odlehčil poškozenému kopytu. A krok, který je často přehlížen: váš kovář by měl koně „nakovat“ tak, aby docílil, že kůň bude jako první došlapovat na patky a jeho váha tak půjde nejdříve na tuto část kopyta.

Dieta a strava
Víme, že mnoho koní, kteří trpí nemocí bílé čáry, bývají rezistentními na inzulín nebo mají koňský metabolický syndrom, a také bylo zjištěno, že tyto aspekty jsou přímo ovlivňovány typem píce (zejména pak kvalitou a množstvím, neboť právě tyto aspekty přímo ovlivňují hladiny inzulínu). Takže musíme vzít v úvahu vhodné typy krmiv pro takto postižené koně. Inzulínová rezistence může např. způsobit ucpávání krevních cév v končetinách, což je v období rekonvalescence značně nežádoucí, takže bychom se měli zaměřit především na nízkokalorickou stravu.

Nevíte si rady, konzultujte složení své krmné dávky s odborníkem.

Životní prostředí
Životní prostředí koní se špatným krevním oběhem – zvlaště pak jejich končetiny – vyžadují odpovídající výkon, který zajistí automatickou stimulaci jejich krevního toku, takže možnost pohybovat se celé dny na pastvině či ve výběhu je pro koně klíčová. Zajištění přirozeného pohybu je také rozhodujícím faktorem pro celkový úspěch léčby. Umístěním koně do boxu a omezením pohybu se naopak může  ještě více podpořit růstový faktor patogenů a prohloubení škod na postiženém kopytě.

Kopyta koní, kteří mají k dispozic alespoň malý prostor k pohybování se,  jsou mnohem lépe vybavena k boji se škodlivými patogeny, než u koní, kteří žijí v čistém prostředí stáje.

Neustále se snažíme získávat znalosti týkající se současných postupů při obnovování základních a zdravých funkcí kopytního mechanismu, přehodnocujeme dosavadní chovatelskou praxi nebo zažité postupy v managementu koní. Vědci zkoumají, jak ovlivňuje typ povrchu funkci kopyta (např, jak se chová střelka při dopadu na tvrdou podlážku či zem a písek), jaký má vliv na růst kopytní rohoviny.

Výsledky nejedné studie jasně prokázaly, že změny v základním postupu léčby (i během léčby samotné) a aplikace nových postupů či materiálů značně podpořily hojení nemoci bílé čáry a poskytly i odpovídající zázemí pro úspěšnou léčbu laminitidy. Je tedy důležité, aby váš tým (kovář a veterinář) sledoval a aplikoval nové trendy a nelpěl pouze na zavedených (mnohdy již zastaralých a nefunkčních) postupech. To ovšem znamená, že je třeba konzultace s odborníky – vy jako majitel nesete odpovědnost za koně, je tedy proto třeba hledat a porovnávat metody, vyptávat se na zkušenosti a mít neustále oči otevřené.

Nemoc bílé čáry je více než pouhé oddělení kopytní stěny a poskytunutí ideálního prostředí pro patogeny. Musíme si uvědomit, že dokud nebude kopyto zcela zdravé a funkční, budou patogeny neustále způsobovat problémy. Ačkoliv se  tento problém neustále řeší mezi odborníky, mnozí  vědci a praktici se domnívají, že vznik nemoci je přímo vázan na způsob, jakým pečujeme o naše koně. Nezanedbávejme tedy péči o kopyta našich koní a pečujme o ně, neboť jak se správně říká: „Bez kopyta není koně, a bez koně není ani jezdce.

Zdroj: https://www.thehorse.com, https://www.dominika-svehlova.cz/nemoci16.php