Vychytávka jménem chaps

Chaps neboli chapajeros pocházejí původně z Ameriky. Někomu se zdají velmi šik, jiným zase připadají příliš bizarní. Kdo je však vyzkoušel, potvrdí vám, že jsou v první řadě velice praktické – a o to jde při jízdě na koni především.

Jednoduchý, ale vychytaný vynález

Severoameričtí Indiáni byli první, kteří dlouho předtím než Evropané osídlili Nový svět, používali přes své kalhoty cosi na způsob kožených chráničů. Své nohy tak při jízdě terénem a při lovu chránili před trnitými houštinami.

Ke Kristu obrácení honáci dobytka

V 16. století – po objevení Ameriky – přišli do dnešního Mexika a na jihozápad USA křesťanští kazatelé. Zakládali četné misijní osady, které žily převážně z chovu dobytka, z produkce hovězího loje a kůže. Na rozlehlých pláních, kde nebyly ohrady ani ploty mohl být dobytek naháněn a držen jen s pomocí koní. Tímto úkolem misionáři pověřili Indiány obrácené na křesťanskou víru, kterým dali k dispozici koně (ti byli tehdy na americkém kontinentě  ještě hodně vzácní). Tito noví honáci pak jezdili ve svém typickém oděvu, k němuž právě patřily kožené chrániče kalhot – chapsy.

Indiánské dědictví

V 16. století dostali prérijní Indiáni od španělského dobyvatele cenný poklad – andaluské a arabské koně. Nejenže se dovezená zvířata rychle přizpůsobila novému prostředí, ale během několika následujících desetiletí se zde i hojně rozmnožila. Jejich křížením a částečnou degenerací vznikl indiánský pony. Indiáni považovali koně za dar z nebes a nazývali je posvátnými psy.  Při jízdě na nich nosili kožené kamaše. V průběhu doby byl americký kontinent stále hustěji osidlován. Indiány, kteří chovali stáda dobytka v suchých a opuštěných oblastech jihozápadu, postupně nahrazovali bílí imigranti španělského původu, kteří si říkali vaqueros (honáci). Ti od Indiánů převzali (člověk by řekl přímo obšlehli) kožené chrániče, protože skýtali vynikající ochranu nohou v trnitém a křovinatém terénu.

Pro různé modely různá označení

Kožené chrániče nohavic existují v různých variantách. V Kalifornii, kde jsou horká léta, dávali vaqueros přednost chapsům se zapínáním po stranách, kterým se říkalo calzoneras. Když honáci neseděli na koni, mohli si je nechat až ke koleni rozepnuté pro lepší větrání. Někteří z nich používali také „botas de ala“, které pokrývaly spodní část kalhot a připevňovaly se ke koženým jezdeckým botám. Třmeny mnoha vagueros byly potaženy silnou kůží a říkalo se jim tapaderos.

V současnosti  se většinou nejvíce mluví o minichaps – což jsou krátké kožené chrániče, které získávají stále více na oblibě. Někdy můžeme zaslechnout také název chapslet – ty jsou v Evropě známé pod názvem kamaše.

Na chuť chaps přišli i kovbojové

Kovbojové, následovníci vaqueros, také nosili kožené nohavice.  Nazvali je „chaps“, což je zkratka slova chapajeros (chaparreras). Chapajeros je v Mexiku běžné označení pro kožené kalhoty obecně. Kovbojové také chaps zdokonalili a vymysleli nové modely – většinou doplněné užitečnými kapsami: např. „shotguns“ byly poměrně úzké, zatímco netopýří křídla čili „batwings“ byly naopak široké a chránily i boky koně. Kovbojové ze severozápadu USA dávali zase přednost legginám (jiné označení pro chaps) z ovčí kůže nebo – ještě lépe – z kůže medvědí.

Třásně na některých typech chaps nejsou na ozdobu, ale zabraňují tomu, aby jezdec nezachytil chaps v trnitém křoví a neroztrhal je.

V současnosti jsou chapsy opět v módě

V 70. letech 20. století pronikla do Evropy móda westernového ježdění. Tehdy se zdálo, že přívrženci tohoto stylu ježdění se oblékají dosti výstředně. Praktické využití kožených chráničů chaps si však rychle získala oblibu i v jiných odvětvích jezdeckého sportu.

Stále více příznivců

Chaps, chránící nohavice, jsou velmi užitečné také pro turistické jezdce. Jsou totiž pohodlnější než vysoké jezdecké boty (zejména v létě se v nich noha nepaří) a jezdec je ocení i v případě, když musí z nějakého důvodu jít některé úseky pěšky – chaps totiž ochrání jeho nohy před trnitým houštím, ale také před otlaky třmenových řemenů při dlouhé jízdě v sedle. Jsou-li chaps dobře promaštěny a udržovány, dokáží ochránit i před deštěm.

Mnozí jezdci nosí chaps, protože se dají natáhnout a stáhnout snáze než jezdecké boty a noha se v nich nezapařuje. Většina profesionálních jezdců, kteří denně jezdí více koní, na ně nedá dopustit a dokáže je náležitě ocenit.

Nejběžnější modely chaps jsou z hladké kůže nebo nubuku a na vnější straně jsou na zip nebo na knoflíky. Nebývají sice nejlevnější, ale pokud se o ně správně staráte, vydrží velmi dlouho.

„In“ jsou v poslední době také tzv. minichapsy

V současnosti se také často můžeme setkat s jezdci, kteří nosí tzv. minichaps. Minichaps jsou dělan na způsob kamaší – sahají obvykle po koleno a nahrazují jezdecké boty. Jsou ale měkčí: noha se v nich tolik nepotí a dají se snadno nasazovat i sundavat. Pod botou se upevňují gumou. Tento druh chaps bývá cenově přijatelný. Obzvláště elegantní modely bývají přizpůsobeny tvaru lýtka a umožňují perfektní přilnutí nohy ke koni.

Víte, že..

Existují také šněrovací minichaps, které se dobře přizpůsobují tvaru nohy. Jsou však stále častěji vytlačovány modely se zipem, které se rychleji aplikují.

Jaké si tedy vybrat – chaps nebo minichaps? 

Především záleží na druhu jezdeckého stylu.  Pokud patříte k vyznavačům parkurového ježdění, pak se určitě klasickým westernovým chaps vyhněte obloukem – vypadali byste jako blázni. Můžete se však poohlédnout po minichapsech, které určitě při tréninku nejednou oceníte. Pokud však jezdíte western, máte daleko volnější ruku, co se výběru chapsů týká – klidně lze použít i minichapsy.

Minichaps

western chaps

Kvalita vs cena 

Chcete-li kvalitní chapsy nebo minichapsy – pořiďte si kožené. Všechny ostatní koženkové či jiné imitace mají malou životnost.  Nejdůležitějším pravidlem při výběru je  nákup kvalitního a prověřeného produktu. Nabízíme Vám chapsy i minichapsy nebo westernové chapsy od prověřených dodavatelů, stačí se jen podívat do naší rozsáhlé nabídky a vybrat si ty správné.

Nebudete-li si stále jistí, podáme Vám pomocnou ruku a společně určitě vybereme produkt k vaší plné spokojenosti.