Správný jezdec by neměl podceňovat “horsemanship”

Překládáme pro Vás přátelé z našeho pohledu velmi zajímavý článek. Věříme, že pro nás všechny je to zajímavý soubor písmenek k zamyšlení.

V době, kdy jsou koně využíváni především pro vrcholový sport či hobby, by si někteří “jezdci” měli uvědomit, že tento sport se obecně nazývá „jízda na koni“,  protože jsou to právě koně, kteří  nás ochotně nosí na zádech a dělají vše, o co je (ne vždy zcela slušně) požádáme. Kůň by tak vždy měl být pro jezdce na prvním místě! To je základní věc, kterou by všichni trenéři měli vštěpovat svým žákům a začátečníkům obecně.

Každý jezdec se sice musí stále vzdělávát a pracovat na sobě, ale hodně staví právě na vštípených základech. Pro jezdce-začátečníky by tedy mělo být nejdůležitějším aspektem to, jak se naučit být správným „horsemanem“ a nikoliv získané stužky za jezdecké úspěchy, při kterých svého koně téměř uhnali (nemluvě o psychických dopadech).

Mnoho lidí, kteří toho v jezdeckém sportu obecně hodně dosáhli, bohužel nemá o správné péči o svého koně a o horsemanshipu ani páru – a to je pouze špička ledovce. Větším problémem je, že mnozí z nich se to ani netouží naučit! Je totiž obrovský rozdíl mezi tím „nevědět“ a „nezajímat se“.

Vzhledem k tomu, že značná část současných mladých jezdců je zvyklá na pomoc vysoce kvalifikovaných ošetřovatelů, proč by se měli zajímat o základy nějakého horsemanshipu. Zatímco správní horsemani se naučili nejen tomu, jak koně správně nauzdit, ale také tomu, jak mu správně zabandážovat nohy, někteří jezdci se nenaučili vůbec nic, jen sedět v sedle a tvářit se důležitě. Proč? Protože měli koně od začátku připraveného od někoho jiného, takže mohli jen přijít, nasednout a odjet svou lekci a nestarali se, co se s jejich koněm děje poté. Jednoduše přijou do stáje, vezmou koně, odjezdí lekci… Možná koni někdy dají nějaké ty dobroty nebo ho pochválí než ho opět předají ošetřovateli a odejdou ze stáje.

Pohodlí je tak obrovská součást našeho života, že proniklo i do jezdectví. Výsledkem toho však je, že se vytrácí základní dovednosti jezdce – smysl pro jezdecké hodnoty, zvláště pak pro hodnotu koně samého jako parťáka (mnohými je chápan doslova jako stroj pro oddvedení dobrého výkonu), hodnotu obecné práce okolo koní (kydání boxů, péče o jezdecké potřeby atd.) – i morálka a fair play – to vše velmi těžce upadlo, zvláště pak v oblasti sportovního jezdectví.

 

Pokud máte čas, postarejte se o svého koně sami.

Pokud máte čas, postarejte se o svého koně sami.

Jsem si jistá, že pokud by jezdci byli vedeni k jakýmsi základním návykům od začátku, jako tomu bývalo kdysi v jezdeckých odílech, kdy jsme se na hřbet koně dostali za odměnu po vykonané práci, mnoho jezdců by se také  automaticky i více zajímalo o to, aby se o svých koních dozvěděli co  nejvíce a aby byli schopni se o ně postarat i bez asistence ošetřovatele.

Problémem současného jezdectví je, že učit ten správný „horsemaship“ se pomalu stává zastaralým a obtížným. Zdá se to opravdu nelogické, že “učit se jezdit na koni” a “učit se horsemanshipu” jsou dnes dvě oddělené entity, ale bohužel je to realita. Lidé si raději zaplatí navíc, aby se o jejich koně postarali jiní, než aby se o ně postarali sami, a pro profesionály podnikající v tomto odvětví se jejich peníze staly vítaným zpestřením přijmu. Každý si přece musí nějak vydělávat na živobytí a ve světě koní je to obvykle velmi tvrdý boj. Trenéři chtějí své jezdce vzdělávat, ale jejich zájmy se značně liší od zájmů jejich studentů.

Komunikace se  stává obtížnější zvláště pokud je jejím tématem zdraví koní a péče o ně. Přece podle jezdce, který vše platí, by měl kůň být vždy připraven podat 100 % výkon navzdory všemu – pokud tomu tak není, pak je vina na trenérovi, ošetřovateli – ale ruku na srdce – sáhněme si do svědomí – my jsme nikdy neměli svůj špatný den? Nebo den blbec? I kůň má právo nebýt ve své kůži, protože to není stroj ani tělocvičné nářadí.

Je dobré učit začátečníky stájové disciplíně již od útleho věku.

Je dobré učit začátečníky stájové disciplíně již od útleho věku.

Jako jezdci bychom také měli znát každou minutu každodenního programu svého koně, takže budeme schopni včas zjistit, pokud něco nebude v pořádku. Měli bychom vědět, kdy kůň není ve své kůži nebo kašle-li více než je u něj obvyklé. Rozpoznat včas známky koliky může pomoci koni zachránit život. Jako jezdec musíme vědět, kdy má náš kůň respirační problémy a kdy si jen tak pofrkává. Jednoduše je třeba věnovat pozornost koni obecně – ne jen tomu, zdali dnes chodil dobře a skákal dobře. Pokud budete mít vypozorováno, jak se váš kůň chová, když je zdravý, výrazně se zlepší i vaše schopnost rozpoznat jemné náznaky toho, když váš kůň nebude zcela zdravotně v pořádku.

Pokud chování koně nevěnujete dostatečnou pozornost, nemůžete vědět, zda neposlušnost znamená, že si kůň jen vymýšlí, nebo zdali vás chce upozornit, že se s ním něco děje. Za neposlušnost si dnes obvykle vyslouží ihned výprask bičem nebo “vycukání za hubu” ( viděno nesčetněkrát v praxi)! Přitom vás, když bolí zub, tak vám do něj taky nikdo nedá pěstí, ale odveze vás na pohotovost! Věnovat pozornost svému koni znamená, vědět, kdy je v pořádku, a kdy nikoliv.

Je jasné, že většina jezdců není veterinářem a neví, co každý jednotlivý příznak doslova znamená, ale má smysl upozornit ošetřovatele, když se vám na chování vašeho koně během tréninku nezdá něco normální – to je naprosto nezbytné. Ošetřovatelé tráví s koněm každou minutu ze dne, a jsou také často těmi, kteří si všimnou prvních příznaků bolesti či nemoci koně. Ale pozor! Ošetřovatelé by neměli být výhradně odpovědní za zdraví vašeho koně – za to nesete odpovědnost především Vy, jezdci.

Přesto jsou ošetřovatelé velmi důležitými postavami v koňském průmyslu. Dělají tolik tvrdé práce v zákulisí velkých soutěží i mimo ně, aby zajistili, že koně podají skvělý výkon. Jsou tu pro koně dříve než kdokoliv jiný, aby odstartovali každodenní dřinu – a odcházejí poslední, protože ještě kontrolují, zda koním nic nechybí. To, že si můžete dovolit zaplatit ošetřovatele vás nezbavuje odpovědnosti za zdraví vašeho koně.

Někteří z dobrých profi jezdců se o své koně starají raději sami, i když mají k ruce ošetřovatele – prostě jim pomáhají v péči o koně i během dne. Tito lidé jsou často ti, kteří oceňují znalosti a užívají si tak péči o vlastní koně nejvíce. Neberou tuto činnost  jako nutné zlo či povinnost – berou ji jako práci na dobrém vztahu mezi sebou a svým koněm, protože jedině když májí se svým koněm dobrý vztah ve stáji, tak mohou dosáhnout na mety nejvyšší i na kolbišti. Koně umí být pořádně vděční. Dokonce, i když tito jezdci mají své ošetřovatele, tak stále disponují znalostmi, jak se bez nich obejít a své koně správně zaopatřit. A tak by to mělo být.

Pokud se nepokoušíte utvořit si se svým koněm vztah a tvrdou práci okolo něho necháváte na jiných, pak vězte, že pohled ze sedla je sice krásná věc, ale že se ochuzujete o chvíle daleko krásnější – o chvíle plné porozumění a lásky, která se vám ze strany koně takto nikdy nemůže plně odhalit.

Přiložit tedy ruce k dílu je tím nejlepším způsobem, jak se naučit starat se o svého koně komplexně. Existuje také mnoho zdrojů (knihy, články atd.), které vám v začátcích hodně pomohou ve vašem vzdělávacím procesu. Nejlepší jezdecké programy kombinují výuku jízdy a péče o koně od samého začátku, učí mladé jezdce, jak důležitá je psychická pohoda koně pro jeho výkon a vštěpují  jim úctu k těmto ušlechtilým zvířatům.

Toto platí stejně pro hobby jezdce, i pro ty, kteří hodlájí soutěžit v těch nejvyšších profesionálních soutěžích. Vždy by pro ně mělo být na prvním místě to, jak se cítí jejich kůň. Není totiž možno popřít, že péče o zdraví a psychickou pohodu koní je tím nejdůležitějším pilířem celého jezdeckého sportu.

Podle článku Alex Cartonové
Zdroj: http://horsenetwork.com