Proč koně koušou?

Co přivede koně k tomu, že kouše?

Jako většina agresí mezi koňmi, existuje více hrozeb kousnutím než  samotná skutečná kousnutí. Důvodem je, že se koně obratně naučili reagovat na vzájemná varování. Obecně je známé, že pokud má kůň kam utéct, raději uteče ve snaze vyhnout se agresi a boji. Pokud ale nemá, kam by utekl, tak samozřejmě zaútočí (brání se), což je přirozené.

Kousání se pohybuje v určitém rozmezí od hrozby po agresi (útok). Hrozba je, když jsou zuby koně pouze mírně viditelné, ale oběti by již toto mělo stačit stačit k tomu, aby se stáhla. Agresivní hrozba je taková, kdy kůň míní zaútočit, hubu má otevřenou s viditelnými zuby a provede agresivní výpad proti oběti (koni, člověku či jinému tvoru), čímž mu může způsobit opravdu vážná poranění. Přesto jsou zranění osob v důsledku kousnutí koněm méně častá než např. kousnutí psem či jiným zvířetem. Daleko větší zastoupení v počtu zranění mají pády z koní a kopnutí.

Zde je seznam typů agrese u koní:
Strach / Bolest / Podráždění / Dominance / Páření / Hraní si / Ochranný instinkt / Mateřský pud / Učení se / Obrana

Chinese-Horse-Fights-New-Year-ear-bite-511x670

Všechny tyto agrese mohou zahrnovat i kousání a většina z nich se může vyskytovat jak při jízdě na koni, tak při práci ze země. Pokud se nám podaří pochopit, proč kůň kouše, máme výhodu a můžeme se pokusit tomuto chování vyhnout a postupně je eliminovat.

Pravděpodobně nejvíce agrese můžeme pozorovat ve stádě, zahrnuje kousání – zejména pak mezi hřebci a hřebečky (vyloženě mužské interakce). Harémový hřebec, který čelí mladým hřebečkům snažícím se dostat na jeho místo ve stádě, má v zásobě ritualizované pózování i hrozby, kterými se snaží odvrátit a zastrašit jedince tak, aby nemusel bojovat. Doktor Ron Keiper, který sledoval divoké poníky po mnoho let, říká, že někdy se boji ve stádě nelze vyhrnout a že na vlastní oči prý viděl hřebce umírajícího na následky infikovaných ran od kousnutí.

Pravděpodobně nejhorší agresoři proti lidem z řad koní jsou právě hřebci. Život jim komplikuje testosteron, ale i další faktory. Někdy se hřebec postaví agresivně proti člověku, když se nemůže dostat k jinému hřebci či ke klisně. Jindy v hřebcích agresi podporuje sám chovatel, když potřebuje „více ohně pro úspěšný chov“, čili aby klisna zabřezla. Hřebci jsou od přírody více agresivní a při nesprávném výcviku se pravděpodobně může stát, že se snáze naučí, jak úspěšně kousat a zastrašovat lidi.

Chtěla bych zdůraznit, že všechny případy, kdy kůň napadl člověka zuby, mají základ v nesprávné výchově koně v útlém věku. Nedůslednost při výcviku hříběte může vést k tomu, že se dospívající kůň může brzy naučit, že člověka dokáže zastrašit nebo protestovat proti nechtěným, nepříjemným nebo bolestivým podnětům pomocí agrese – útoku zuby a kopyty. Vezměme si např. štípání a kousání. Lidé nejsou tak dobří ve čtení hrozeb jako ostatní koně, takže nemusí postřehnout, že kůň štípáním naznačuje jemnou hrozbou  čili v podstatě nám tím vlastně říká: „Tak už dost, tohle se mi nelíbí„. Kůň se vždy snaží nejprve zastrašit a pak teprve agresivně zaútočí. Pokud se tedy kůň uchýlí ke kousnutí, pak člověk udělá něco, co se koni nelíbilo. Ale kousne-li člověka a je úspěšný, pak se velmi rychle naučí, že kousání funguje jako dobrý prostředek, jak se něčemu vyhnout.

Vždy bychom měli brát v potaz, že koně se vyvinuli tak, aby žili v relativně stabilních skupinách (stádě, harému) na širokých otevřených prostorech s bohatými zdroji rozptýlené potravy. Řízeným chovem koní omezujeme jejich přirozenost, kterou je útěk spíše než boj. Toto často způsobuje, že měníme i hierarchii (chceme, aby nás koně poslouchali, i když do jejich stáda v podstatě nepatříme – jsme pro ně vetřelci). Přidejte k tomu osobu, která dělá záměrně, anebo lépe řečeno bezděčně averzivní věci. Kůň nemůže uniknout, takže není divu, že jedinou možností pro něj je boj, agrese v podobě kousání a vzpínání se směrem k tomu člověku.

Nechci zde omlouvat kousání koní, protože podle mě je to velmi nebezpečné chování, a pokud čelíte podobnému případu, měli byste se poradit s odborníkem. Někteří koně koušou bez jasné aktuální příčiny nebo provokace, ale přiznejme si to, copak víme – zvláště pak jestliže kůň nevyrůstal u nás ve stáji, jaká byla jeho minulost a jakým hrozbám musel čelit?

horse bite

Odnaučit koně kousání je velmi těžké. Protože nejsem přiliš dominantní, počáteční úsilí věnuji eliminování situace, která v koni vyvolává pocit, že musí kousat (pokud znám příčinu – třeba dotahová sedla). Můžete trénovat koně tak, aby stál a dělat něco jiného (na co zaměří svou pozornost), tak získáme kontrolu. Po navázání efektivní komunikace, kdy vám dovolí se přiblížit a bez potíží mu můžete sáhnout na hlavu, snažte se pracovat s ním tak, abyste jej nedostali zpět do situace, kdy reaguje agresí. Pokud se to nedaří, měl by koně prohlédnout odborník, aby vyloučil zdroje možné bolesti, kterou nemůžeme ovlivnit (bolest zad, zubů apod).

Jestliže se kůň uchýlí ke kousnutí,  bývá první kousnutí mimořádně rychlé (tzv. hrozba). Ta má navázat kontakt s dostatkem závažnosti – účelem není útok, ale zastrašení protivníka. Kdyby koně uměli mluvit, v podstatě by řekli: „Jdi pryč, nemám na tebe náladu!“ Budeme-li tedy ignorovat „tuto hrozbu“ a půjdeme proti ní fyzickou silou ve snaze získat si poslušnost koně, v podstatě mu tím říkáme „Jsem připraven na boj„, takže pro koně je pak přirozené, že další útok již nebude hrozbou, ale agresí namířenou proti protivníkovi ve snaze ubránit svou nezávislost. Jelikož člověk je fyzicky méně zdatný a nevybavený pro takový boj, je jasné, že jej prohraje, čímž ukáže koni jedinou cestu v nepříjemné situaci – kousej a buď agresivní!

Jedna poznámka o použití vycházející z pozitivního posilování: Je pravda, že pokud dáváte při výcviku pamlsky, můžete naučit svého koně oždibovat vás a kousat ve snaze dožadování se pamlsku. Nicméně, pozitivní posilování funguje na bázi toho, že kůň musí něco udělat, aby pamlsek získal. A první krok, který používám v tréninkovém procesu já, je, že „otočí hlavu pryč ode mě a pak dostane pamlsek“. Je snadné to koně naučit a pomáhá to vyhnout se oždibování a pošťuchování, které může později přerůst v agresivní kousání.

Článek podle doktorky Nancy Diehlové

Doktorka Nancy Diehlová dokončila magisterský titul v oboru přírodních věd se specializací na hřebčí chování. Později absolvovala stáž na pennysylvánské univerzitě a pracovala v New Bolton Center v Missouri. Diehlová také strávil šest let na fakultě V Penn State, kde vede postgraduální program zaměřený na přírodní vědy (specializace na chování koní), kterým mimo jiné doplňuje svůj výzkum koňského chování. Diehlová je navíc také spoluautorem vědecké práce, jejimž námětem je chování hřebců, časná intenzivní manipulace s hříbata. V současné době je praktikující veterinářkou.