Proč by se koně neměli přes zimu „dekovat“

K tomu, aby savci přežili je jejich vnitřní tělesná teplota udržována ve velmi úzkém rozsahu. Pokud teplota překročí správné limity buď nad nebo pod, chemické reakce na buněčné úrovni začnou pracovat nesprávně. Nebo přestanou fungovat úplně. Výkyvy mimo normální rozsah teplot mají za následek zdravotní potíže nebo smrt zvířete. U starších koní je třeba udržovat jejich vnitřní tělesnou teplotu v rozsahu kolem 38 ℃. Hříbata, rychle rostoucí mládež, březí a kojící klisny mají vyšší úroveň vnitřní tělesné teploty (Hines, 2004). Většina majitelů koní je si vědoma škod i krizí, které může způsobit přehřátí či podchlazení koně, ale jen málo z nich si však uvědomí, že se koně lépe vypořádají s chladem, pokud jsou splněny veškeré podmínky jejich životního stylu (podobné těm ve volné přírodě).

Za více než tisíc let se divoký kůň rozšířil do celého světa. Bez ohledu na místo, ve kterém žije, je kůň vystaven neustále se měnícím teplotám – přes den / noc a sezónnímu počasí. Přesto i dnes je nejen většina divokých, ale také  domestikovaných koní, vybavena tak, aby přežila v kterýchkoliv přírodních podmínkách. Ať už je to na severu Evropy, nebo na australských pouštích. Koně jsou tedy vystaveni celé řadě přírodních prvků: větru, slunci, dešti, sněhu, kolísání teplot, atd. Nikdy v přírodě nehledají nadměrné uzavřené přístřešky jako v umělých stájích a stodolách, ani jeskyně, nikdy v přírodě nedostanou deku. Kůň se přirozeně vyvinul, aby těmto prvkům odolával bez pomoci.

Teplo v těle koně je průběžně generováno jako vedlejší produkt metabolismu a zdravé zvíře má významné vnitřní zdroje  tepla z metabolických procesů (Bicego et al., 2007). Ke stabilizaci a vyrovnávání vnitřních tepelných ztrát dopadajících na koně v chladném ročním období má kůň k dispozici mnoho složitých a mimořádně účinných anatomických, fyziologických a behaviorálních termoregulačních mechanismů. Tyto mechanismy jsou používány co nejúčinnějším způsobem, stačí, když má kůň zajištěny potřebné podmínky, které se rovnají vhodnému životnímu stylu a prostředí.

Na genetické úrovni je domácí kůň v podstatě stejný jako jeho protějšek ve volné přírodě: má stejné schopnosti – je třeba, aby přežil. V podstatě, kůň nepotřebuje nic víc od člověka, než poskytování obdobných podmínek, jaké má jeho  divoký kolega v přírodě: svobodu pohybu po 24 hodin denně, volný vstup k příslušnému krmivu (seno) po 24 hodin denně, stádo, správnou péči o kopyta, přístřešek, do kterého může chodit libovolně a libovolně jej také opouštět. I v domácí péči bychom měli respektovat přirozené potřeby koně. Poskytnout svému koni přírodní podmínky, ale neznamená zavřít ho v boxu, nutit jej ke změně stravovacích návyků, podkování, atd. Domácí kůň je totiž schopen správně používat jeho úžasné přírodní termoregulační schopnosti přesně stejným způsobem, jako kůň divoký.

Voda stékající po dlouhé zimní srsti, zatímco srst u kůže zůstává suchá.

Voda stékající po dlouhé zimní srsti, zatímco srst u kůže zůstává suchá.

Pojďme se hlouběji podívat na to, jaké jsou termoregulační mechanismy koně, a jak je může poškodit nepřirozená péče a  udržování lidských postupů. První, co je důležité mít na paměti, jsou některé termoregulační faktory: kůže a srst koní jsou velmi dobrými izolačními materiály, což předchází tepelným ztrátám. Svaly koně pak produkují teplo svým pohybem. Pro koně je mnohem snazší se ohřát během studeného počasí než se zchladit v horkém počasí či ochladit se po intenzivním tréninku. Ochlazení je tedy pro koně daleko obtížnější. Jsou prostě stvořeni k tomu, aby zvládali zimu. Jejich kůže je odpovědná za ochranu vnitřku těla před vnějšími změnami teplot. Stejně tak neumožňuje tepelné ztráty v chladném počasí. Takže je třeba respektovat, že koňská kůže je odpovědná za odvod vnitřního tepla vznikajícího svalovou aktivitou i za ochranu těla před přehřátím. Termoregulační mechanismy kůže se skládají ze čtyř hlavních faktorů: kůže, srsti, tepen a potních žláz, tři jsou přímo odpovědné za udržování koně v teple během chladného počasí: kůže tvoří izolační vrstvu, i díky své relativní slabosti. Hodně závisí na tloušťce a vrstvě chlupů srsti, rychlosti větru a na teplotních a vlhkostních gradientech uvnitř této vrstvy (Ousey et al., 1992).

Srst u koní se mění dvakrát ročně prostřednictvím mechanismu nazývaného fotoperiodismus, tj. přizpůsobení se na různé sezónní základní teploty. Čidlo v koňské kůži reaguje na denní délkové změny světla. Kůň je připraven přejít na zimní srst hned po letním slunovratu, kdy se dny začínají postupně zkracovat. Stejně tak je připraven ke změně zimní srsti na letní hned po zimním slunovratu, kdy se dny zase začínají postupně prodlužovat. V souvislosti s fotoperiodismem, teplota vnějšího prostředí tak ovlivňuje růst srsti. Koně v chladnějším podnebí mají silnější a delší srst než koně žijící v teplém podnebí. Koně žijící ve stejném podnebném pásmu mají naopak srst závislou i na tom, jaká je jejich strava. Kůň také může navýšit izolaci srstí prostřednictvím mechanismu zvaného zježení. Tímto způsobem kůň zvyšuje nebo snižuje tloušťku své izolační vrstvy a efektivně mění množství vzduchu u povrchu kůže. Hloubka piloerekce srsti se u dospělých koní pohybuje okolo 10 % – 30 % (Young & Coote, 1973).

Pilomotorické svaly zajišťující napřímení chlupu v reakci na chlad, musí být pravidelně aktivovány, aby pracovaly správně, stejně tak jako jiné svaly v těle koně. Chlupy v srsti koně jsou pokryty mastnou látkou, která napomáhá při udržení tepla a zároveň zabezpečuje, aby se na kůži nedostal chlad a vlhkost během deštivých či sněhových přeháněk. Srst je tedy vodě-vzdorná: voda stéká přes vnější vrstvu srsti, zatímco hlubší vrstva srsti zůstává suchá. Čím delší srst, tím menší je šance, že se voda dostane na kůži.Pokud koně často čistíme, odstraňujeme mu ze srsti onu mastnou substanci a vodě-vzdorný efekt nemá takový účinek. Rovněž se v chladné dny nedoporučuje čistit koně od bláta, neboť touto vrstvou si zabezpečuje větší tepelnou izolaci výše zmíněné vrstvy. Bahno má totiž ochranné a izolační účinky. Není také potřeba zdůrazňovat, že populární stříhání koňské srsti eliminuje kompletně celý termoregulační a přirozený systém srsti koně. Tepny v kůži pracují na základě svalových akcí zvaných vazokonstrikce a vazodilatace, což znamená, že se rozšiřují a zužují v závislosti na regulaci průtoku krve do kůže. Konstrikce (sevření, zúžení) zabraňuje vnitřním tepelným ztrátám tím, že sníží množství teplé krve, které je dopravováno k povrchu kůže. Dilatace (rozšíření) zase umožňuje většímu množství krve zahřát ochlazené části kůže na povrchu těla. Také pomáhá při odvodu přebytečného tepla z těla (proto jsou např. u dostihových koní či u koní po výkonu tak viditelné žíly).

Srst koně plemene Arab ve velmi chladném zimním dni (kolem -27˚C, Střední Evropa). Viditelná piloerekce - chlupy se vztyčují, čímž zvyšují izolaci.

Srst koně plemene Arab ve velmi chladném zimním dni (kolem -27˚C, Střední Evropa). Viditelná piloerekce – chlupy se vztyčují, čímž zvyšují izolaci.

Potní žlázy používá kůň k vychladnutí v době, kdy je jeho teplota nad normálem a stoupá. Pokud je venkovní teplota prostředí nad normálem a ochlazení vzduchem nepomáhá, potní žlázy začnou vylučovat pot. Po odpaření této tekutiny dochází k ochlazování povrchu kůže i krve v tepnách pod jejím povrchem. Tímto způsobem se ochladí krev proudící do vnitřních orgánů, což zabezpečí vnitřní snížení teploty u všech orgánů do normy. Pak je třeba, aby pot rychle uschl, jinak by ochlazení pokračovalo dále. Zpocený kůň natáčí srst v různých směrech, aby zabránil nedostatečnému chlazení. Pokud si může sám vybrat, obvykle se snaží postavit se na větrné místo, aby se vysušil. Mechanismus potních žláz je důležitý, protože potní žlázy fungují díky svalové činnosti.

Zatímco tyto čtyři faktory jsou termoregulačními mechanismy kůže, pojďme se nyní podívat na termoregulační systémy koně. Množství tuku v těle koně je také důležitým faktorem termoregulace. Vzhledem k tomu, že kromě zásob energie v těle, má  tuk 3x větší izolační vlastnosti než jiné tkáně, zejména vzhledem ke své nízké tepelné vodivosti a špatnému prokrvení (Guyton, 1991; Davenport, 1992). Z čehož jasně vyplývá, proč je pro koně důležité, aby měl před zimou dostatečnou vrstvu tuku. Divocí a domácí koně dodržují přirozený rytmus změny hmotnosti v průběhu celého roku a jejich hmotnost tak na podzim vzroste až o 20 %. Obvykle můžeme pozorovat u domácích koní se silnější vrstvou tuku i kratší zimní srst než u hubenějších koní. Tuk je tedy cíleně distribuován do problémových částí těla a soustředí se v konkrétních oblastech.

Ačkoliv jsou chovaní ve stejných podmínkách, často mívají menší koně hustší srst než koně většího rámce (viz. také silnější vrstva srsti u hříbat). To je důsledkem efektu alometrie, systematické změny v tělesných proporcích související s velikostí těla, která přímo ovlivňuje tepelnou bilanci živočišných druhů (Reiss, 1991, Langlois, 1994). Obecně platí, že velké tělo je výhodné vzhledem k zimní termoregulaci. Poměr odvádění a přivádění tepla z/k povrchu  kůže/zachování tělesné hmotnosti klesá s rostoucí velikostí těla (Phillips & Heath, 1995; Bligh, 1998). Proto velcí koně mívají k dispozici menší relativní plochu pro výměnu tepla a díky tomu ztrácejí v zimě méně tepla než malí koně. Malí koně naopak ztrácejí více tělesného tepla než koně větší. Kromě velikosti jejich těla, snižuje jejich teplotu i kulovitý tvar (Langlois, 1994). Jako důsledek kompenzace této chyby „větší poměr povrchu/ hmotnost se severští koně vyvinuli v těžší a kulatější s kratšími končetinami obalenými hustou srstí. Krk je chráněn závojem husté hřívy, která drží teplo – proto jsou schopni udržet více tělesného tepla a vyrovnat se se zimou. Zvýšení příjmu potravy zvýší také produkci tepla v koňském těle. To je spojeno i s faktem, že při procesu trávení vlákniny se vytváří jako vedlejší produkt teplo. Je důležité, aby měl každý domácí kůň v zimě neomezený přístup k senu po 24 hodin denně. Za chladného počasí se tím zvyšuje jeho šance na zahřátí se. Zvláště pokud některé z výše jmenovaných termoregulačních mechanismů nejsou ještě přizpůsobeny povětrnostním podmínkám (probíhá výměna zimní srsti apod.) při náhlém poklesu teploty.

Zchlazování po hře, Islandský kůň.

Zchlazování po hře, Islandský kůň.

Takovýto požadavek na zvýšení krmné dávky se nazývá klimatický nedostatek energie (MacCormak & Bruce, 1991). Bylo zjištěno, že koně v zimních a chladných dnech spotřebují cca o 0,2 – 2,5 % více energie pro zahřátí se na 1 stupeň poklesu venkovní teploty pod spodní kritickou hranici (Young Coote, 1973, McBride et al, 1985;. Cymbaluk et al, 1989a;. Cymbaluk, 1990). Tato hranice je pro každého koně individuální a závisí na mnoha faktorech: zejména termoregulačních a environmentálních.Důležité je, že malí koně mají nižší kritickou teplotu, což znamená, že jejich tepelná ztráta je relativně vyšší než u větších koní. Proto tak malí koně potřebují více přikrmovat. Pro další vysvětlení, čím nižší je kritická teplota, tím větší je ztráta energie i tepla. Malá plemena koní tak ztrácí více tělesného tepla než velká plemena za stejných povětrnostních podmínek. Čím nižší je kritická teplota, tím větší je výdej tepla a energie, proto také v zimě větší koně zůstávají teplejší než ti malí.

U divokých koní bylo v zimě ve srovnání s letním obdobím hlášeno snížení pohybové aktivity (Duncan, 1980; Berger et al., 1999; Arnold et al., 2006). Snížená aktivita v zimním období se postupně zvyšovala v závislosti na postupném zvyšování teploty. Ne-aktivita koní je tak přímo-úměrná sníženým teplotám, což zabezpečuje snížení energetických výdajů (Arnold et al., 2006).Tento mechanismus snížení aktivity pomáhá divokým koním se vyrovnat s energetickými ztrátami spojenými s chladným zimním počasím. U domácích koní chovaných v systému 24/7 můžeme také pozorovat podobné snížení pohybové aktivity. Přestože nemusí hledat potravu jako jejich divocí protějšci, zpomalení a šetření pohybem má u nich zřejmě stejný efekt jako u koní divokých – snížení výdajů energie. Je to součástí přirozeného biorytmu koně. Během zimních měsíců se tedy nedoporučuje koně trénovat stejně jako v jiných obdobích roku, neboť je to v rozporu s jeho termoregulačním mechanismem. Společně s obecnou redukcí pohybové aktivity v zimě byly také pozorovány krátké akutní a náhlé výkyvy neklidu a zvýšené pohybové aktivity v chladných obdobích a při nepřízni počasí. Krátkodobý pohyb je totiž prospěšný a užitečný jako most, který jim pomůže překlenout a přizpůsobit jejich termoregulační faktory novým podmínkám.

Někdy můžeme pozorovat koně stojící či ležící velmi blízko u sebe, čímž snižují tepelné ztráty (jejich těla totiž teplo sálají). Ve snaže o poziční blízkost tak přichází jejich kůže do styku s kůži ostatních a předávají si tak navzájem tepelnou energii (Bligh, 1998). Slabší jedinci, kteří nemohou produkovat takové teplo si jej obvykle půjčují od svých stájových kolegů.Také změna držení těla a orientace pomáhá koni zvýšit absorpci slunečního záření a využít jej jako dodatečný zdroj tepla. Často můžeme koně pozorovat, jak se nastavují slunci ve slunných zimních dnech, místo aby stáli u žrádla. Jakmile slunce zajde či zapadne, vrací se zpět ke krmivu.

Občas vidíme koně také ležet na sněhu či vidíme, jak na sebe nechávají padat sníh – obojí má svůj účel – a tím je obrana před ztrátou tepla.Během větrných, deštivých dnů, můžeme vidět koně stojící s ocasy do větru a s hlavou nízko položenou. Tímto způsobem se snaží udržet krky, hlavy, uši a oči, podbřišek z dosahu vody a větru. Ocasy slouží k ochraně jejich zadní části – chrání proti sněhu a větru. V tyto dny můžeme koně také spatřit stát v závětří u zdí či u přírodních větrolamů: jako jsou stromy nebo kopce, čímž se chrání před větrem. Když je koním umožněn volný výběr, bylo pozorováno, že hojne využívají tzv. uzavřené prostory jako například přístřešky či lesní porosty, většinou se tam schovávají před parným sluncem a mouchami.

V extrémních podmínkách může být teplo v těle koně generováno i třesem. Při chvění je teplo produkováno tím, že se sníží ATP ve svalech a energie tak postupuje rychleji dále (Langlois, 1994). Třes je obvykle akutní reakci na náhlou změnu a chlad, nebo někdy přichází i když je kůň po delší dobu vystaven chladu v deštivém počasí. U zdravých zvířat třes nahrazuje běžná produkce vnitřního tepla. K jinému problému dochází v uzavřených prostorách. Při zavření horkého a zpoceného koně do stáje. Vzhledem k nedostatku cirkulujícího vzduchu zchlazení trvá déle a koně se potí po delší dobu. Vzduch kolem koně se nasytí vlkostí a proto uschnutí trvá déle, než je obvyklé. Vlhký vzduch totiž nemůže absorbovat více vlhkosti. Výsledkem je, že kůň zůstává podchlazený, což může způsobit i vnitřní poruchy: koliky, infekční onemocnění, což také negativně ovlivní správné fungování metabolismu a teplotní regulace.

Zmrzlé chlupy, přilišné teplo opouští tělo koně.

Zmrzlé chlupy, přilišné teplo opouští tělo koně.

Dekováním můžete tedy způsobit v termoregulaci koně naprostý nepořádek. Zvíře se snaží zahřát části těla, které nemá zakryté: například hlavu, krk, břicho a nohy, v tomo procesu se však nadměrně zahřívá i v těch částech, které má pod dekou. Kůň nemůže zvětšit příjem tepla jen ve vybraných oblastech svého těla. Celé tělo se buď ochlazuje nebo ohřívá. Pocení pod dekou je metabolicky větší problém, než si lidé vůbec uvědomují. Ve stájích anebo pod pokrývkou, postrádají koně stimulační podněty (teplotní výkyvy), které spouštějí činnost termoregulačních mechanismů. Nepotřebují používat své přirozené mechanismy, ani aktivaci potních žláz, ani zdravé tukové zásoby. Všechny svaly jsou tedy na určitou dobu bez aktivity. Bude-li zvíře v tomto stavu náhle vystaveno chladu, nebude moci aktivovat nutné termoregulační mechanismy. V důsledku toho může vnitřní tělesná teplota klesnout příliš nízko, což by mohlo vést k narušení metabolických procesů v těle. To může mít vliv na tvorbu a migraci bílých krvinek v těle a protilátek nebo i částečné znemožnění přístupu k nim. Výsledkem je onemocnění nebo infekce zvířete. Zárodek je nic, terén je vše (Louis Pasteur). Bakterie a viry se v těle přirozeně vyskytují, ale bílé krvinky je  drží na uzdě. Pokud se však naruší přirozená rovnováha, mohou se přemnožit a problém je na světě.

Mimo to, přirozené mechanismy koně mohou fungovat a být v rovnováze pouze tehdy, je-li koním umožněno fungovat přirozeně a za stejných podmínek jako divokým koním. Koně v nepřirozeném prostředí se chovají stresově a bázlivě. Boxovým ustájením je oddělujeme od jejich společníků, nutíme je ke sportovním výkonům, mnozí „chovatelé“ podcení nákup koně a nemají pro něj dostatek potravy apod. Jen zdravý a přirozeně žijící kůň je schopen se sám a bez pomoci vyrovnat se zimou a chladem.

A ještě poslední věc, pokud jste svého koně nechali či necháváte pravidelně stříhat, eliminujete ba přímo destruujete jeho přirozené termoregulační faktory a narušujete správnou funkci jeho zimní srsti. Pokud vašeho koně začínáte dekovat již v průběhu konce léta a podzimu, blokujete jeho přirozené mechanismy a jeho zimní srst mu nenaroste v takové míře jako kdyby dekován nebyl. Nezačínejte tedy, pokud vůbec musíte dekovat, s tímto procesem dříve, než vašemu koni naroste pořádná zimní srst, přičemž vždy berte v potaz, v jakých klimatických podmínkách se nacházíte a zda je dekování opravdu nevyhnutelné. A příští rok nestříhejte, nepoužívejte žádné deky a nechte jej, aby si udělal svou zimní srst, která bude jeho zdraví prospěšná a zahřeje ho lépe než sebelepší deka.

Podle článku Natalije Aleksandrovy přeložila Bc.A Inéz Chehaibiová

Zdroje a reference k článku.