Naděje pro koně s nemocnou střelkovou (člunkovou) kostí?

Pokud si vygooglíte „člunkovou kost“, zjistíte, že na toto téma bylo publikováno tisíce různých článků s mnohdy protichůdnými názory- ale v jednom se vesměs shodují: údajně jde o nevyléčitelný stav koně. Je tedy velice snadné ztratit se v tom, zda pro vašeho koně existuje naděje nebo ne. Byl jsem na tom stejně.

Problémy s člunkovou kostí jsem měl již u prvního koně, kterého jsem jezdil jako teenager. Jméno klisny bylo Dee. Dee byla po celý rok okovaná, protože měla úzká, oválná kopyta a vysoké patky z toho, co si vzpomínám. Diagnostikovali jí problém s člunkovou kostí již v jejím mladistvém věku a bylo nám řečeno, že nebude schopna již pracovat pod sedlem. Tak jsme to s ní vzdali a dopřáli jí krásný důchod.

Pak po deseti letech jsem měl dalšího koně Sunnyho, jehož chování se náhle změnilo. Místo toho, aby byl ochotný a klidný, stal se mrzutým a vzteklým, zvláště pak při jízdě do arény (byl to barelový kůň). Tušil jsem, že měl zřejmě někde úraz, ale nevěděl jsem, kde. Takže začalo usilovné hledání.

K mému neštěstí mi bylo veterinářem sděleno, že má bolesti „člunkové“ kosti. Také on měl menší kopyta a vysoké patky a proto musel být po většinu roku stále podkován. I když mu v té době bylo asi sedm nebo osm a byl na vrcholu kariéry, musel jsem ho z barelů stáhnout. Nechtěl jsem ho ale prodat, tak jsem ho pronajal příteli jako hobby koně pro potěšení.

V té době jsem byl ještě předsvědčený, že máme koně s dobrýma nohama a že podkovy jsou nutné zlo. A nemoc člunkové kosti se zdála být slepou uličkou, z níž není návratu – pro mnoho koní totiž končila rozsudkem smrti.

Jsem vděčný, že již tyto názory nezastávám. Problémy mi otevřely oči a já jsem se naučil, že existuje i lepší způsob řešení než prodat, odstavit nebo zabít. Ony zdánlivě nevyléčitelné problémy „člunkové kosti“ lze totiž léčit snáze než si myslíme, pokud však nebude lpět na přežitých způsobech. Osobně jsem již před tím četl o bosém trimu, viděl několik studií a výzkumů, ale až po delší době jsem si náhle uvědomil, že návrat k přírodě a přirozenému stylu života s koněm může udělat zázraky, pokud se to provede včas. Dnes o tom již nemám nejmenší pochybnosti.

Takže pojďme se vlastně podívat na to, co to člunková kost je a jakou má v těle koně funkci. Proč způsobuje tolik problémů koním i majitelům?

Střelková kost má tvar tkalcovského člunku, proto se jí někdy říká kost člunková (hlavně ve starších materiálech). Svou horní, větší kloubní plochou dotváří skloupení kopytní kosti s kostí korunkovou a téměř kolmo na ni se úzkou kloubní plochou kloubí s kopytní kostí sama. Zadní hladká (ohýbačová) plocha slouží pro přestup šlachy hlubokého ohýbače přes kloub kopytní. Takže můžete sami vidět, že je zde poměrně málo struktur, které nejsou vzájemně propojeny.

Když kůň kulhá na obě přední nohy (zvláště v kruhu či při pohybu po tvrdém povrchu), vykazuje bolestivost v zadní části kopyta nebo má potvrzené RTG změny člunkové kosti, často zní diagnóza “ podotrochóza či navikulární syndrom. Odborníci tvrdí, že bolest působí člunková remodelace kosti.

Známý výzkumník, Dr. James Rooney svém post-mortem výzkumu ukázal, že kontinuální sbíhavost ve skutečnosti způsobuje změna tvaru člunkové kosti, čemuž mnoho lidí včetně odborníků má sklon věřit. Jeho výzkum byl zapomenut nebo ignorován do té míry, i když (možná právě proto), že jej nebylo možné zcela sladit s mainstreemovými názory.

Proč kůň pokládá na zem špičku kopyta jako první? Vzhledem k tomu, že ho bolí paty to není nic neobvyklého!  Přemýšlejte o tom na chvíli. To znamená, že bolest paty již byla přítomna před tím než k samotné remodelaci kosti došlo. Tato bolest by se mohla vyskytovat z několika různých důvodů.

Pokud kůň pokračuje v pokládání špičky kopyta po delší dobu, je spoj vazu a člunkové kosti vystaven neúměrnému tlaku a může se trhat. Podle uznávaného kováře a podporovatele přirozeného trimu, Peta Rameyho se až 80 % krevního zásobení člunkové kosti do této části kopyta dostává právě přes tyto vazy. Předpokládá, že jejich poškození je vázáno na změny střelkové (člunkové) kosti.popis-kopyta---podrobny

Podotrochleární aparát (někdy zvaný i střelkový blok): střelková kost, konec šlachy hlubokého ohýbače prstu, tihový váček, příslušné střelkové vazy a sousedící část kopytního kloubu. Když kopyto dopadne na zem, náraz jde přes střelkovou kost dozadu ke šlaše hlubokého ohýbače, který přes tuto kost klouže jako přes kladku a při překlopení kopyta přes špičku zvedá patky. Aby se šlacha o kost neodřela, je mezi nimi váček vyplněn vazkou tekutinou.Střelkový blok s povázkami, kopytními chrupavkami, zadní částí kopytní kosti, prstním polštářem a kopytní škárou je složitý útvar (něco jako naše chodidlová klenba) odpovědný za tlumení nárazů při došlápnutí, převádění tažných sil při překlopení přes špičku a pumpování krve v kopytě. Jeho nerušená funkce je proto pro zdraví kopyta nepostradatelná.

Jediný problém mnoha našich koní je, že nemají dostatek přirozeného pohybu na nerovném terénu (zejména v mladém věku), s cílem rozvíjet a zpevnit střelku. Místo toho jsou mnozí koně nakování již ve věku dvou až tří let. Jejich střelka a nervové centrum tak nemá šanci se plně rozvinout a chránit zadní část nohy. Osobně věřím, že si sami můžeme za to, že u mnoha z těchto mladých koní se díky těmto praktikám dříve či později dostaví určitý stupněň kulhání.

Pete Ramey říká, že máme dvě možnosti, když kůň ukazuje bolest člunkové kosti. Můžeme buď na chvíli maskovat tento problém pomocí speciálních podkov či podložky, nebo se můžeme pokusit napravit skutečný problém a rozhýbat střelku, aby vykonávala to, co vykonává u divokých koní v přírodě. Patky se musí snížit (pomalu ve většině případů), takže střelka opět začne plnit svou tlumící funkci.

Podkovy a podložky jsou pro tento přechod nutným zlem. Pete říká, že je třeba experimentovat s různými podložkami, abychom viděli, jak správně přidat tlak ve střelkové oblasti.

V článku Peta s názvem Hledání pravdy o navikulárním syndromu se píše:

„Jsou-li změny člunkové kostí považovány za příznak ztráty funkce a citlivosti v zadní části chodidla, obnovení zdravé fuknce je obvykle docela snadný úkol. Osobně jsem viděl mnoho koní s diagnózou navikulárního syndromu, kteří roky snášeli bolesti, zatímco majitelé platili drahé účty za speciální ortopedické podkování. Přitom stačí pouze sundat podkovy za začít nastavovat podmínky více přirozené a podobné těm v přírodě. Je to delší proces samozřejmě, ale funguje.

Takže pokud náhodou máte co do činění s koněm, u kterého byl diagnostikován navikulární syndrom, pak moje rada zní – najděte si zkušeného kováře, který uznává přirozený trim a zaměřte se na to, aby kopyto získalo co nejpřirozenější tvar, vč. střelky, protože právě zde existuje naděje pro všechny koně s problémy se člunkovou kostí.

Více k tématu zde

Zdroj: http://thenaturallyhealthyhorse.com/