Jsem přišliš obézní pro jízdu na koni?

Možná ano, možná ne. Vědecká studie sice prokázala, že kůň špatně snáší více než 10 % své hmotnosti. Vědci tedy stanovili oněch 10 %  váhy koně  jako konečnou hranici přes kterou takzvaně nejede vlak. To ovšem doslova znamená, že 80 %  lidí, kteří dnes na koni jezdí, jsou na jízdu na koni příliš obézní. Co ale na to říká historie?

Podle manuálu o managementu koní Americké kavalérie  z roku 1941 nemá kůň nosit více než 20 % své hmotnosti.  V praxi byla ale tato stanova běžné překračována, neboť voják a jeho výstroj pravidelně vážili okolo 250 liber (cca 113,5 kg).

Vědci z Cornwallu v Anglii zase studovali 50 těžkých jezdců, kteří prováděli cvičení na koních po dobu 45 minut. Tito vědci také přišli s doporučením, že max. možná váha pro koně je 20 % jeho celkové hmotnosti.  K tomuto závěru došli sledováním uvolňování kreatinkinázy, tj. enzymů přítomných ve svalech, které se uvolňují do krve při zátěži. Vědci tedy porovnávali, za jak dlouho po svalovém vypětí dochází k obnovení energie a zotavení namáhaných svalů. Tento enzym je spouštěn pouze v případě, že dojde ke zvýšení srdečního tepu, poté se do krve koně začne uvolňovat plazmatická hladina laktátu. Tělo jej nedokáže metabolizovat, takže slouží jako dobrý ukazatel míry zátěže.

Samozřejmě,  zatížení se také značně lišilo od koně: tzn., že silní koně se silnými bedry a kostmi se dokázali po námaze rychleji zotavit. Zkušení jezdci také vědí, jak moc důležité je mít správně padnoucí sedlo, které správně rozkládá váhu jezdce.

Malý výlet do historie
Po 5000 let se koně používali k práci a k válčení, hobby jízdy pro potěšení, jak je známe dnes, jsou pouze 100 let staré! Nejdříve válečníci jezdili zcela bez sedel, což však mělo za následek, že všichni koně pod tíhou výzbroje i válečníků zchromli do tří dnů.  Zbraně a válečná výzbroj totiž zvýšily hmotnost, což v žádném případě neodpovídalo dnešním požadavkům na 20 % váhy koně. Tito koně často nosili daleko více váhy než mohli dle vědců reálně unést. Proto se začali také bojovníci poohlížet po něčem, co by lépe rozložilo hmotnost ozbrojeného jezdce na hřbětě koně. Hun Attila byl mezi prvními, kteří začali používat sedlo (což bylo cca kolem roku 440). Sedlo zajistilo lepší rozložení hmotnosti na větší ploše hřbetu, kůň tak měl menší bolesti. Attila by se dal tedy označit za průkopníka sedel!

800px-Eugene_Ferdinand_Victor_Delacroix_Attila_fragmentAttila však sedlo nevymyslel, doslova tuto myšlenku ukradl Sarmatianským ženským bojovnicím (400 př.nl). Tyto dámy vymyslely dřevěnou konstrukci, která jezdci zajišťovala stabilní pozici, i když kůň běžel přes rozmanitý terén. Bojovník tak lépe udržel  zbraň v ruce. Tyto ženy dále vymyslely i speciální přídavnou sedlovou konstrukci, která se vždy sklopila, když projížděly řadami vlastních bojovníků, ale pak vystřelila i s kopím kupředu v řadách nepřátel. Právem tedy byly tyto ženy mezi bojovníky považovány za hrozbu. Traduje se také, že si neváhaly odříznout pravé ňadro, aby si za jízdy mohly lépe přitisknout luk k hrudi. Řecké pověsti o Amazonkách tak mají reálný základ právě v radikálních Sarmatianských bojovnicích, s nimiž se řečtí obchodníci na cestách setkávali.

Dále si Attila vypůjčil ideu třmínku, který používali již staří Číňané pro usnadnění nasedání na koně, ale trvalo dalších 800 let než zmíněný Attila vymyslel, že pokud se k sedlu přidělá i druhý třmínek, usnadní to jezdci značně jízdu!

Římané poté nejenže brzy aplikovali všechny Attilovy zlepšováky do praxe, ale také začali hlídat váhové limity. Přepravní pytle nesměly vážit více než 35 liber (15,8 kg), sedla pak vážila do 56 liber (25,4 kg). K tomu přidejte 200 liber (90,71 kg) váhy průměrného ozbrojeného válečníka a dojdete k závěru, že římský válečný kůň nosil v průměru váhu okolo 300 liber (cca 136 kg), což je více než 30 % koňského hmotnosti. Přesto Římané dobyli svět.

Během následujícího tisíce let se hmotnost jezdce zvyšovala ještě víc. Středověcí rytíři byli často tak těžcí, že je na koně museli doslova „nakládat“ kladkami.

Během války v Jihoafrické republice (1899-1902) se průměrná hmotnost zařízení pohybovala okolo 320 liber (145,1 kg). Pro britský Desert Mounted Corps v Palestině a Sýrii (1917-1918) byla typická hmotnost 290 liber (131,5 kg), tu koně nosili den co den,“ říká sedlový historik major G. Tylden.

Hitler měl nejvíce mechanizované vojsko, které svět kdy viděl, přesto jeho podsložkou bylo na tři miliony koní, kteří denně nosili 250 liber (113,3 kg), aby ochránili tanky Tiger.

German Soldiers Pose with Horse Mounted with a Captured Machine Gun during WWIBěhem války v Afghánistánu jsem osedlal 130 koní pro Speciální jednotku USA, navrhoval jsem sedla a výstroj pro jejich M4. Tyto koně nesli tak 250 liber (113,3 kg).“  dodává major G. Tylden.

Dnes, poprvé v dlouhé historii spolupráce lidí a koní je neposíláme do válek, nezabíjíme je pro maso a neumírají pro nás v boji. Konečně se skutečně těšíme z jejich krásy a laskakavosti. Takže je celkem ironií, že spekulujeme nad váhou jezdců, stačí se jen ohlédnout do minulosti.

Je celkem ironií, že lidstvo jaksi stále roste a to nejen ekonomicky a technologicky, ale hlavně fyzicky. Za posledních 50 let jsme se posadili do sedadel letounů, do aut, máme super nábytek i domy… Když jsem v roce 1979 začal Američany seznamovat s australskými sedly, byla průměrná velikost australského sedla 16″, dnes je to 17 „a stále roste. Ale kůň se nezměnil. Je tedy zřejmé, že pouze lidé jsou na kolizním kurzu s hmotností.“

Dobrou zprávou je, že lidé se ptají sami sebe: nejsem příliš obézní na to, abych jezdil na koni?

Zvažuji spíše skutečnost a realitu než vědce, kteří díky simulacím na počítačích mohou přijít s jakýmkoli výsledkem. Mám podezření, že hodně z agendy hmotnosti pochází od lidí, kteří nechtějí, abychom se s koňmi stýkali a jezdili na nich. Jednou možná bude existovat i zákon, že ježdění na zvířatech bude ilegální. A nebudeme se na ně chodit dívat ani do Zoo. Zoologické zahrady budou zakázány. Budeme je obdivovat pouze „virtuálně.“

Dále mě zaráží i neustálý předsudek moderní kultury vůči obézním lidem. Ti jsou diskriminováni v zaměstnání, i v každé sociální situaci. S výjimkou Číny, kde jsou obézní lidé obdivováni!

„Milovníci koní“ si všimli, že Bayard Fox, majitel Equitours, posílá lidi do desítek zemí, aby tam jezdili na koních – ale má hmotnostní limit 200 liber (90,7 kg). A když je peskován za hmotnost svých klientů,  s oblibou říká:“Ve skutečnosti někteří jezdci vážící 210 liber (95,2 kg) jsou s koněm sladěni více než ti co váží pouze 175 liber (79, 3 kg). Sečteno a podtrženo: Jezdci, kteří se pohybují s koněm jsou „lehčí“ než jezdci o stejné hmotnosti, kteří na něm sedí jako pytel brambor.“

Oblíbená je i mylná představa, že velcí lidé by měli jezdit jen na velkých koních. Realita je však poněkud odlišná, protože menší koně mohou nést vyšší váhu než větší koně. Za První světové války Connemarští poníci nosili až polovinu své hmonosti po celé dny. Muly a osli dělají to samé dodnes.

tumblr_m0sfmwcvkj1r2rfrlDistanční jezdec Ed Anderson jel na 145,2 cm vysokém arabském valachovi Primo 2000 vážícím 900 liber (408,2 kg) z Mexika do Kanady a kůň nesl 275 liber  (124,7 kg) – což bylo 36 % jeho tělesné hmotnosti. „Šel sám a bez jakékoliv podpory,“ říká Andreson. „Primo neměl po závodě žádné zdravotní problémy.“

Ale jak správně říká veterinář Gary Carlson: „Každá další libra hmotnosti, kterou musí kůň nést z bodu A do bodu B,  od něj pouze vyžaduje mnohem více energie, ale určitě ho neničí.“ Jako člen amerického vytrvalostního veterinárního výboru Endurance Ride Conference zná dr. Carlson jistě realitu.

Zdroj: Horsetalk.nz