Etické kódy kovbojů

Po celá desetiletí žili kovbojové dle nepsaného etického kodexu, který jim poskytoval základní vodítko, podle kterého fungoval jejich svět. Tento kód určoval, jak se chovali k sobě navzájem, k dobytku, ke svým koním i k ostatním lidem. Základem tohoto kódu byl respekt, zdvořilost a odpovědnost k dobře odvedené práci. Níže uvádíme nejdůležitější a prověřené kódy, které přetrvaly dodnes.

Jeď vždycky za šéfem
Když skupina kovbojů cestovala na koních, zkušení kovbojové uznávali svého šéfa jako lídra skupiny, čili tento jel vždy první a určoval ostatním cestu. Bylo nezdvořilé jej předjet, protože on znal zem a strategii denní práce.

Máte vždy své místo
Při pohybu stáda dobytka bylo důležité, aby kovboj neměnil pozici a zůstával na jemu určeném místě. Pokud vám bylo určeno místo za stádem, zůstali jste tam celý den. Pokud stádo přebíhalo ze strany na stranu, opět jste zůstali na vámi určeném místě.

MA1C5689

Jim Scott z ranče ve Východní Montaně k tomu dodává: “ Víte, mnoho lidí si může myslet, že je to nesmysl, že by měl kovboj pružně reagovat na změny ve struktuře stáda, ale není tomu tak, protože když znáte své místo, práce je daleko jednodušší, na záhánění a udržování stáda byla určena speciální dvojice. Práce s dobytkem je o odpovědnosti, jakmile se stádo dostane do stresu, jde celá práce vniveč, protože se rozprchne do všech světových stran a vy můžete začít znova. Pokud se tedy kovboj hne z jemu určeného místa, není to jen nedostatkem zdvořilosti k ostatním, ale jde o nerespektování týmové práce,“ říká Scott.

Povolení osedlat
Je-li osoba je na návštěvě ranče bez oře nebo muly či osla, není jí jízda bez povolení dovolena, je totiž nanejvýše nezdvořilé osedlat koně někoho jiného bez jeho svolení. Rančer Craig Haythorn z Nebrasky důsledně dodržuje tento kód, i když on a jeho rodina vlastní všechny koně, na kterých kovbojové jezdí.

Pokud vím o někom, kdo potřebuje půjčit koně, nepůjčím mu ho dřív, dokud se nezeptám kovboje, kterému je tento přidělen,“ říká Haythorn. „Koně jsou v mém majetku, ale je zkrátka zvykem se ptát.“

Nenavážejte se do kuchaře
Dokonce i psi rozumí tomu, že nepokoušou ruku, která je živí. Stejně tak jsou i kovbojové opatrní, aby nějakými narážkami nenaštvali svého kuchaře. Oni tvrdě pracují, zatímco on vaří a servíruje jídlo. Mnoho najatých kuchařů pracuje již před východem slunce až do západu slunce, protože připravuje tři jídla denně pro hladové kovboje. Kovbojové vědí, že komplimenty pro kuchaře jsou na místě daleko víc než nemístné řeči a vždy do dřezu přinesou prázdné talíře, aby jeho práci ocenili.

121204_rollins069

 

Při jízdě přes bránu dodržujte stanovené pořadí
Vždy, když skupina kovbojů projíždí branou, řídí se nepsaným pravidlem, jak přes ni projíždějí. Obecně platí, že jeden z mladších mužů otevírá bránu, drží ji pro ostatní. Ostatní kovbojové ji pak projíždí v pořadí, jak přijeli – jeden po druhém.

Je to tak trochu nepsaný zákon,“ říká rančer O’Neal, který pracuje s dobytkem více než 60 let. „Všichni projedou branou v pořádku. Pak se zastaví a počkají na toho, který jim bránu držel, aby ji mohl zavřít a přidat se k nim. Je to zdvořilost.

Ruce pryč
Nepokradeš“ psalo se na kamenných destičkách před tisící lety. Kovbojové mají tendenci ctít tento biblický princip s hlubokým přesvědčením. Ale pro ně jde dalece do hloubky: týká se dobytka, peněz, cajků a opasků i ceněných sedel. Výpůjčení si majetku někoho jiného bez jeho svolení není zkrátka povoleno. Dokonce i vstup do prostoru někoho cizího bez jeho svolení je obecně brán jako jakási forma morální krádeže.

„Na farmách, kde jsem pracoval, nikdo nepoužívá vaše věci,“ říká Roland Moore, kovboj veterán z Montany. „Vaše přidělené stání ve stáji, je vždy jen vaše. Saloon byl a je bezpečné místo, můžete tam nechat peníze na stole, budou tam i o několik dní později. U večeře vám přidělené místo u stolu vždy patří jen vám. Tak to prostě mezi kovboji funguje.“

Postarej se o svého koně
Péče o koně je základním principem horsemanshipu. Pro kovboje je to kód, který přesahuje krmení, odčervování, každodenní péči a poplácání čtyřnohého parťáka po krku. Seno, oves a voda mají vždy přednost před fazolemi, sušenkami i kávou. Unavení koně mají nárok na odpočinek několik dní až týdnů. Neexistuje tahání za hubu, kovboj dbá na lehkou ruku. Během dlouhých, tvrdých pracovních dní, kdy se žene dobytek krajem, kovbojové vždy odpočívají v blízkosti vody, aby se jejich koně mohli napít. Nevadí jim, že z propoceného parťáka uvolní uzdu, popsák a dokonce i sedlo, i kdyby to mělo být jen na 20 minut. Kůň totiž zůstává zásadním nástrojem i pro dnešní dobytčí ranče. Nejenže dobrý kůň je ochotný, loajální ke svému pánu, ale také jeho pán má odpovědnost, aby parťákovi poskytl ty nejlepší podmínky pro společnou práci, což je základní kodex kovbojova svědomí – o mého koně musí být vždy dobře postaráno – a nejlépe se o něj postarám jen já sám.

150325_7up_030

 

Zdroj: www.westernhorseman.com